V roce 2026 budeme postupně spouštět online databázi Valašský architektonický manuál (VAM). Současně budeme představovat díla architektů: Josefa Místeckého, Bohumíra Kupky, Antonína Tenzera, Richarda Ferdinanda Podzemného, Václava Hilského, Zdeňka Plesníka, Lubomíra Šlapety a Čestmíra Šlapety.
Valašský architektonický manuál (VAM), přispěje k zachování, poznání a popularizaci architektonického dědictví Valašska. Projekt se zaměřuje na systematickou dokumentaci tvorby významných českých architektů, kteří pocházejí z Valašského Meziříčí nebo jsou s ním profesně spojeni. Jejich realizace se nacházejí po celé republice, včetně valašských měst. Patří mezi ně Josef Místecký, Bohumír Kupka, Antonín Tenzer, Richard Ferdinand Podzemný, Václav Hilský, Zdeněk Plesník, Lubomír Šlapeta a Čestmír Šlapeta.
Součástí projektu budou také vzdělávací programy a metodicky zpracované výstupy, které pomohou přiblížit kvalitní architekturu odborné i laické veřejnosti. Valašský architektonický manuál navazuje na Brněnský architektonický manuál (BAM, www.bam.brno.cz), který už od roku 2011 zpřístupňuje architekturu široké veřejnosti prostřednictvím otevřené online databáze. Přehled všech architektonických manuálů v republice, kterých dnes existuje patnáct, naleznete na www.architektonickymanual.cz.
„Kompromis... víte, to je takové divné slovo. Architekt by neměl dělat žádné kompromisy. " ANTONÍN TENZER
„Znám hodně architektů, silných, nekompromisních a tvrdých, ale já si myslím, že architekt by měl být spíše citlivý, tak nějak vláčnější. Tužkou přece vyjadřujete nějaký prožitek. Nejte to dělat chladnokrevně." ANTONÍN TENZER
Valašské Meziříčí, Králova 63/592
Vlastní dům si Josef Místecký nechal postavit roku 1926 na okraji Valašského Meziříčí, na svažitém pozemku pod vrchem Stínadla s výhledem do údolí řeky Bečvy. Dům je situován při severní hraně parcely, zatímco jižní a západní stranu doplňuje rozsáhlá zahrada, s níž je vila úzce prostorově i vizuálně propojena.
Objekt má dvoupodlažní hmotu na téměř čtvercovém půdorysu, zastřešenou jehlancovou střechou. Vstupní průčelí je charakteristické plochostropým loubím, které kryje hlavní vstup a plynule přechází v půlkruhový terasovitý rondel. Tato horizontální hmota spolu s promyšleným hmotovým členěním a přesahy teras vytváří vyváženou skladbu objemů, typickou pro Místeckého přechodné období mezi dekorativismem a nastupujícím funkcionalismem.
Fasády jsou jednoduše pojaté, členěné promyšleným rytmem oken různých typů. Architekt zde vědomě pracuje s kontrastem vertikálních a horizontálních okenních pásů, přičemž jejich rozvržení vždy odpovídá vnitřní funkci jednotlivých místností. Velká okna, převážně orientovaná k jihu a západu, zajišťují dostatek denního světla a umožňují intenzivní propojení obytných prostor se zahradou.
Dispozice vily vychází z tradičního schématu domu organizovaného kolem centrální schodišťové haly. Přízemí je koncipováno jako obytná část s obývacím pokojem, jídelnou, kuchyní a navazujícími servisními prostory, zatímco v patře se nachází ložnicové pokoje a přístup na rozlehlou terasu, obíhající podstatnou část domu. Dispozice je funkčně promyšlená, přehledná a přizpůsobená každodenním potřebám rodinného bydlení.
Místecký navrhl nejen architekturu domu, ale i jeho interiérové vybavení, zejména nábytek ve stylu art deco. Ačkoli se původní interiér nedochoval, dobové fotografie svědčí o vysoké kvalitě a jednotném výtvarném pojetí celku.
Vila v Králově ulici představuje jednu z klíčových realizací Josefa Místeckého a významný doklad jeho architektonického myšlení v polovině 20. let 20. století.
Jana Vencálková, © foto Jana Vencálková
Literatura:
Státní okresní archiv Vsetín
Slavné vily Zlínského kraje, Vladimír Šlapeta a kolektiv, FOIBOS, Praha 2008.
Poličná 150 u Valašského Meziříčí
Výstavba nové vily v Poličné v letech 1936–1937 navázala na prodej Místeckého domu ve Valašském Meziříčí a znamenala zásadní posun v autorově tvorbě. Novostavba představuje výrazný doklad příklonu architekta Josefa Místeckého k funkcionalismu, formovaného i kontakty s předními českými architekty, mimo jiné s Františkem L. Gahurou, jenž mu v červnu 1920 svědčil při sňatku s Hedvikou Náplavovou.
Dům je koncipován jako kompaktní kvádrová hmota s jižním vstupem zapuštěným do přízemí. Prostorové uspořádání je založeno na vertikálně členěné obytné hale s pásovým oknem otevřeným do zahrady, doplněné galerií, pracovním koutem a ateliérem v nejvyšším podlaží s navazující terasou. Stavba je zděná, s využitím železobetonových stropů a nosných pilířů kruhového průřezu.
V období okupace dům, situovaný v lesním prostředí, sloužil jako úkryt pronásledovaných. Architekt Antonín Tenzer, ve svých vzpomínkách popisoval, že se u Josefa Místeckého téměř dva týdny ukrýval před gestapem. Právě Místeckého pedagogická činnost a jeho blízký vztah ke studentům se později promítly do formování okruhu tzv. valašských architektů, který patří k významným fenoménům české architektury 20. století. K jeho žákům patřili mimo jiné Václav Hilský, Antonín Tenzer a Richard Ferdinand Podzemný. Zdeněk Plesník, Jaroslav, Hlaváč, Karel Koželka, Jaroslav Kadlec, Jan Palacký, Jiří Lasovský, Ladislav Vrátník a další.
Jana Vencálková © foto Jana Vencálková
Literatura::
Slavné vily Zlínského kraje, Vladimír Šlapeta a kolektiv, FOIBOS, Praha 2008.
https://www.archiweb.cz/b/rekonstrukce-vily-arch-josefa-misteckeho