VALAŠSKÝ ARCHITEKTONICKÝ MANUÁL

Vlastní dům si Josef Místecký nechal postavit roku 1926 na okraji Valašského Meziříčí, na svažitém pozemku pod vrchem Stínadla s výhledem do údolí řeky Bečvy. Dům je situován při severní hraně parcely, zatímco jižní a západní stranu doplňuje rozsáhlá zahrada, s níž je vila úzce prostorově i vizuálně propojena.

Objekt má dvoupodlažní hmotu na téměř čtvercovém půdorysu, zastřešenou jehlancovou střechou. Vstupní průčelí je charakteristické plochostropým loubím, které kryje hlavní vstup a plynule přechází v půlkruhový terasovitý rondel. Tato horizontální hmota spolu s promyšleným hmotovým členěním a přesahy teras vytváří  vyváženou skladbu objemů, typickou pro Místeckého přechodné období mezi dekorativismem a nastupujícím funkcionalismem.

Fasády jsou jednoduše pojaté, členěné promyšleným rytmem oken různých typů. Architekt zde vědomě pracuje s kontrastem vertikálních a horizontálních okenních pásů, přičemž jejich rozvržení vždy odpovídá vnitřní funkci jednotlivých místností. Velká okna, převážně orientovaná k jihu a západu, zajišťují dostatek denního světla a umožňují intenzivní propojení obytných prostor se zahradou.

Dispozice vily vychází z tradičního schématu domu organizovaného kolem centrální schodišťové haly. Přízemí je koncipováno jako obytná část s obývacím pokojem, jídelnou, kuchyní a navazujícími servisními prostory, zatímco v patře se nachází ložnicové pokoje a přístup na rozlehlou terasu, obíhající podstatnou část domu. Dispozice je funkčně promyšlená, přehledná a přizpůsobená každodenním potřebám rodinného bydlení.

Místecký navrhl nejen architekturu domu, ale i jeho interiérové vybavení, zejména nábytek ve stylu art deco. Ačkoli se původní interiér nedochoval, dobové fotografie svědčí o vysoké kvalitě a jednotném výtvarném pojetí celku.

Vila v Králově ulici představuje jednu z klíčových realizací Josefa Místeckého a významný doklad jeho architektonického myšlení v polovině 20. let 20. století.

Jana Vencálková, © foto Jana Vencálková

Literatura:

Státní okresní archiv Vsetín

Slavné vily Zlínského kraje, Vladimír Šlapeta a kolektiv, FOIBOS, Praha 2008.

Výstavba nové vily v Poličné v letech 1936–1937 navázala na prodej Místeckého domu ve Valašském Meziříčí a znamenala zásadní posun v autorově tvorbě. Novostavba představuje výrazný doklad příklonu architekta Josefa Místeckého  k funkcionalismu, formovaného i kontakty s předními českými architekty, mimo jiné s Františkem L. Gahurou, jenž mu v červnu  1920 svědčil při sňatku s Hedvikou Náplavovou. 

Dům je koncipován jako kompaktní kvádrová hmota s jižním vstupem zapuštěným do přízemí. Prostorové uspořádání je založeno na vertikálně členěné obytné hale s pásovým oknem otevřeným do zahrady, doplněné galerií, pracovním koutem  a ateliérem v nejvyšším podlaží s navazující terasou. Stavba je zděná, s využitím železobetonových stropů a nosných pilířů kruhového průřezu.

V období okupace dům, situovaný v lesním prostředí, sloužil jako úkryt pronásledovaných. Architekt Antonín Tenzer, ve svých vzpomínkách popisoval, že se u Josefa Místeckého téměř dva týdny ukrýval před gestapem. Právě Místeckého pedagogická činnost a jeho blízký vztah ke studentům se později promítly do formování okruhu tzv. valašských architektů, který patří k významným fenoménům české architektury 20. století. K jeho žákům patřili mimo jiné Václav Hilský, Antonín Tenzer a Richard Ferdinand Podzemný. Zdeněk Plesník, Jaroslav, Hlaváč, Karel Koželka, Jaroslav Kadlec, Jan Palacký, Jiří Lasovský, Ladislav Vrátník a další.

Jana Vencálková © foto Jana Vencálková  

Literatura::

Slavné vily Zlínského kraje, Vladimír Šlapeta a kolektiv, FOIBOS, Praha 2008.    

https://www.archiweb.cz/b/rekonstrukce-vily-arch-josefa-misteckeho