Český architekt, urbanista, pedagog a nábytkový designér, spjatý především s Valašským Meziříčím. Je tradičně řazen k nejvýznamnějším regionálním architektům první poloviny 20. století a k osobnostem, které zásadně ovlivnily podobu moderní architektury na Valašsku.

Narodil se v Poličné u Valašského Meziříčí. Po studiu na Odborné škole pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí absolvoval mistrovskou truhlářskou školu pod vedením Emanuela Pelanta, žáka Jana Kotěry. Následně získal praxi v Praze v kanceláři architekta Antonína Pfeiffera. Vysokoškolské vzdělání absolvoval na Uměleckoprůmyslové škole u Josipa Plečnika a po první světové válce pokračoval ve studiu architektury u Jana Kotěry na Akademii výtvarných umění, kterou dokončil roku 1921.Pracoval v ateliérech architektů Františka Vahaly a Ladislava Machoně.

Po návratu do Valašského Meziříčí nastoupil jako učitel na Odborné škole pro zpracování dřeva, kde působil v letech 1921–1950. Jako pedagog byl svými žáky mimořádně respektován a považován za autoritu i vůdčí osobnost. Aktivně podporoval jejich samostatnou tvorbu a výrazně ovlivnil celou generaci architektů a výtvarníků. Dochovala se také jeho teoretická stať: Škola, tradice a vývoj, věnovaná problematice odborného školství.

Vedle pedagogické činnosti se Místecký intenzivně věnoval architektonické a designérské praxi. Ve Valašském Meziříčí navrhl řadu rodinných domů, interiérů a regulační plán města. Významnými realizacemi jsou jeho vlastní vila z let 1926–1927 a funkcionalistický rodinný dům v Poličné z roku 1936. Spolu s Jaroslavem Hlaváčem se podílel na návrhu památníku obětem druhé světové války na Helštýně.

Zásadní část Místeckého tvorby představují návrhy nábytku, koberců, svítidel a interiérů. Vrcholem jeho dekorativních tendencí se stal soubor ložnice z citronového dřeva, vystavený na Mezinárodní výstavě dekorativních umění v Paříži roku 1925. Bohatě intarzovaná ložnice ve stylu art deco zde získala cenu Grand Prix a byla zakoupena členem bankéřské rodiny Rothschildů. Všechny Místeckého nábytkové návrhy byly realizovány v dílnách Státní odborné školy pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí, což dokládá mimořádné propojení jeho pedagogické a tvůrčí činnosti.

Po roce 1930 se postupně přiklonil k funkcionalismu, který uplatnil jak v architektuře, tak v návrzích nábytku, charakteristických střídmostí, důrazem na konstrukci a moderní práci s materiálem.

Josef Místecký zůstává klíčovou osobností regionální architektury i designu meziválečného období, jehož význam přesahuje rámec Valašského Meziříčí.

                                                                                                                                                                  Jana Vencálková

VÝBĚR DÍLA JOSEFA  MÍSTECKÉHO

1923 - Rodinný dům Antonína Baslera, Fügnerova 492/2, park Botanika, Valašské Meziříčí
Stavebník Alois Sedlář, objekt později stavebně upraven (změny půdorysu, oken a dekoru)

1924 - Dům s provozovnou Josefa Hofmana, Sokolská 540/18, Valašské Meziříčí
Obytně-provozní dům, přízemí provozovna, patro byt, později dispozičně změněn a rozšířen.

1924 - Rodinný dům Oldřicha Zemana, Králova 512/50, Valašské Meziříčí
Přízemní dům na půdorysu ve tvaru T, realizace Jan Demel; reliéfy Miloš Bublík.

1925 - Ložnice z citronového dřeva
Realizace žáky Odborné školy pro zpracování dřeva- oceněno Grand Prix na Mezinárodní výstavě dekorativního umění v Paříži.

1925 - Pomník T. G. Masaryka, Botanika u evangelického kostela, Valašské Meziříčí
Mramorovou bustu vytvořil František Hlavica, sedícího lva Miloš Bublík

1926 - Dům s obchodem Apolonie Blahutové, Sokolská 563/16, Valašské Meziříčí
Obytně-obchodní dům, realizace Václav Brda, roku 1970 rozdělen na dva objekty, fasáda zjednodušena.

1926 - Vlastní dům Josefa Místeckého, Králova 592/63, Valašské Meziříčí

1936 - Vlastní dům Josefa Místeckého, Poličná 150

1947 - Památník obětem druhé světové války na Helštýně, spolu s Jaroslavem Hlaváčem 

Literatura:

Umění a řemesla, Olga Herbenová, 1977,

Nová encyklopedie českého výtvarného umění, Academia, Akademie věd České republiky, 2006  

Slavné vily Zlínského kraje, Vladimír Šlapeta a kolektiv, FOIBOS, Praha 2008.

Moderní škola napříč třemi staletími: kolektiv autorů K. Valoušková, I. Ostřanská, P. Knápková, Muzeum regionu Valašsko, 2014

Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách, Pavel Vlček a kolektiv, Academia 2023

Josip Plečnik. Středoeúropský architekt, Damjan Prelovšek, Vladimír Šlapeta 2025

https://www.archiweb.cz/josef-mistecky

Architekt J e r ch i e l  H i l a r  P A C A N O V S K Ý  byl pravděpodobně absolventem Českého vysokého učení technického v Praze. Ve 30. letech 20. století spolupracoval s architektem Rudolfem Hrabou, s nímž realizoval řadu hodnotných funkcionalistických nájemních domů převážně v Praze.

Samostatná tvorba J. H. Pacanovského z konce 30. let se vyznačuje osobitým pojetím okenních otvorů. Typickým rysem je členění čtyřkřídlých oken, kde dvě svislá křídla doplňují dvě vodorovná přibližně stejného formátu. Tento motiv lze doložit například na domě v Salmovské ulici 1539/10 v Praze 2.

výběr z realizací:

nájemní domy Praha :

Verdunská 801/17, Praha 6 (1931 - 1932)

U Smaltovny 259/15, Praha 7 (1934 - 1935)

(spolupráce R. Hraba - H. Pacanovský)

Londýnská 375/61, Praha 2 (1935)

(spolupráce R. Hraba- H. Pacanovský)

Fr. Křížka 434/12, Praha 7, (1935)

Bartolomějská 304/1, Praha 1, (1936)

Belgická 519/21/Bruselská 519/18, Praha 2 (1936)

Šeříková 566/10, Praha 1 (1936)

(spolupráce R. Hraba - H. Pacanovský)

Pod Slovany 1913/13, Praha 2 (1937)

Na Zbořenci 274/8, Praha 2 (1936 - 1937)

(spolupráce R. Hraba - H. Pacanovský)

Thámova 191/21, Praha 8,(1936 - 1937)

Záhřebská 246/39, Praha 2, (1938 - 1939)

Bartolomějská 305/, Praha 1 (1937 - 1938) pozn. signoval V. Kopecký

Na Dionýsce 1752/12, Praha 6 (1937 - 1938)

Salmovská 1539/10, Praha 2 (1937 - 1938)

Ke Klimentce 2446/4, 2436/8, 2437 /10 (1939) pozn. signoval J. Michálek

Jana Masaryka 312/46, pozn. dříve ul. Poznańská, Praha 2, (1939 - 1940)

Milady Horákové 107/115, pozn .dříve ul. Letenská Praha 7 (1939 - 1940)

V Olšinách 1669/10, Praha 10 (1939 - 1940)

Sedlčanská 1102/17, Praha 4 (1941).

28.Pluku 1031/56, 1033/58 (1947 - 1950).

Železniční stanice ve Valašském Meziříčí, Valašské Meziříčí (1937 - 1939)

(spolupráce R. Hraba - H. Pacanovský)

architektonické úpravy a instalace v prvním poschodí pražského Ghettomusea (1944)

příprava krytu pro nejvzácnější exponáty muzea, ve sklepě v Regnartově ulici (dnes Jáchymova ul.) (1944)

ochrana Klausovy synagogy před opakovaným rabováním (1944)

knihy:

Montážní domy z železového betonu (1939)

Rodinný dům jako montovaná stavba (1946)

Nájemní dům jako montovaná stavba (1947)

R u d o l f  H R A B A  byl funkcionalistický architekt, autor řady obytných domů převážně v Praze. Intenzivně se věnoval také urbanismu, vypracoval projekty přestaveb některých částí Prahy a podílel se na upravovacím plánu Kutné Hory. Spolu se svým bratrem Josefem se zúčastnil soutěže na stavbu kutnohorského Tylova divadla, jejich projekt byl vybrán a následně realizován.

výběr z realizací:

Městské Tylovo divadlo Kutná Hora (1931 - 1 933)

(spolupráce Rudolf Hraba - Josef Hraba)

nájemní domy Praha :

U Smaltovny 259/15, Praha 7 (1934 - 1935)

Londýnská 375/61, Praha 2 (1935)

(spolupráce R.Hraba - H.Pacanovský)

Šeříkova 566/10, Praha 1 (1936)

(spolupráce R. Hraba-H.Pacanovský)

Na Zbořenci 274/8, Praha 2 (1936 - 1937)

Železniční stanice Valašské Meziříčí, Valašské Meziříčí (1937 - 1939)

(spolupráce R. Hraba - H.Pacanovský)

Literatura :

prof. PhDr. Rostislav Švácha: Od moderny k funkcionalismu

Ing. Jan E. Svoboda, PhDr. Jindřich Noll: Staletá Praha ročník XXXVI/2020

prof. Ing. arch. Vladimír Šlapeta: Londýnská ulice příběhy domů a lidí

prof. PhDr. Pavel Vlček a kolektiv: Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách

Architektura ročník II (1940), Architektura ročník III (1941)