Český architekt, urbanista, pedagog a nábytkový designér, spjatý především s Valašským Meziříčím. Je tradičně řazen k nejvýznamnějším regionálním architektům první poloviny 20. století a k osobnostem, které zásadně ovlivnily podobu moderní architektury na Valašsku.

Narodil se v Poličné u Valašského Meziříčí. Po studiu na Odborné škole pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí absolvoval mistrovskou truhlářskou školu pod vedením Emanuela Pelanta, žáka Jana Kotěry. Následně získal praxi v Praze v kanceláři architekta Antonína Pfeiffera. Vysokoškolské vzdělání absolvoval na Uměleckoprůmyslové škole u Josipa Plečnika a po první světové válce pokračoval ve studiu architektury u Jana Kotěry na Akademii výtvarných umění, kterou dokončil roku 1921.Pracoval v ateliérech architektů Františka Vahaly a Ladislava Machoně.

Po návratu do Valašského Meziříčí nastoupil jako učitel na Odborné škole pro zpracování dřeva, kde působil v letech 1921–1950. Jako pedagog byl svými žáky mimořádně respektován a považován za autoritu i vůdčí osobnost. Aktivně podporoval jejich samostatnou tvorbu a výrazně ovlivnil celou generaci architektů a výtvarníků. Dochovala se také jeho teoretická stať: Škola, tradice a vývoj, věnovaná problematice odborného školství.

Vedle pedagogické činnosti se Místecký intenzivně věnoval architektonické a designérské praxi. Ve Valašském Meziříčí navrhl řadu rodinných domů, interiérů a regulační plán města. Významnými realizacemi jsou jeho vlastní vila z let 1926–1927 a funkcionalistický rodinný dům v Poličné z roku 1936. Spolu s Jaroslavem Hlaváčem se podílel na návrhu památníku obětem druhé světové války na Helštýně.

Zásadní část Místeckého tvorby představují návrhy nábytku, koberců, svítidel a interiérů. Vrcholem jeho dekorativních tendencí se stal soubor ložnice z citronového dřeva, vystavený na Mezinárodní výstavě dekorativních umění v Paříži roku 1925. Bohatě intarzovaná ložnice ve stylu art deco zde získala cenu Grand Prix a byla zakoupena členem bankéřské rodiny Rothschildů. Všechny Místeckého nábytkové návrhy byly realizovány v dílnách Státní odborné školy pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí, což dokládá mimořádné propojení jeho pedagogické a tvůrčí činnosti.

Po roce 1930 se postupně přiklonil k funkcionalismu, který uplatnil jak v architektuře, tak v návrzích nábytku, charakteristických střídmostí, důrazem na konstrukci a moderní práci s materiálem.

Josef Místecký zůstává klíčovou osobností regionální architektury i designu meziválečného období, jehož význam přesahuje rámec Valašského Meziříčí.

                                                                                                                                                                  Jana Vencálková

VÝBĚR DÍLA JOSEFA  MÍSTECKÉHO

1923 - Rodinný dům Antonína Baslera, Fügnerova 492/2, park Botanika, Valašské Meziříčí
Stavebník Alois Sedlář, objekt později stavebně upraven (změny půdorysu, oken a dekoru)

1924 - Dům s provozovnou Josefa Hofmana, Sokolská 540/18, Valašské Meziříčí
Obytně-provozní dům, přízemí provozovna, patro byt, později dispozičně změněn a rozšířen.

1924 - Rodinný dům Oldřicha Zemana, Králova 512/50, Valašské Meziříčí
Přízemní dům na půdorysu ve tvaru T, realizace Jan Demel; reliéfy Miloš Bublík.

1925 - Ložnice z citronového dřeva
Realizace žáky Odborné školy pro zpracování dřeva- oceněno Grand Prix na Mezinárodní výstavě dekorativního umění v Paříži.

1925 - Pomník T. G. Masaryka, Botanika u evangelického kostela, Valašské Meziříčí
Mramorovou bustu vytvořil František Hlavica, sedícího lva Miloš Bublík

1926 - Dům s obchodem Apolonie Blahutové, Sokolská 563/16, Valašské Meziříčí
Obytně-obchodní dům, realizace Václav Brda, roku 1970 rozdělen na dva objekty, fasáda zjednodušena.

1926 - Vlastní dům Josefa Místeckého, Králova 592/63, Valašské Meziříčí

1936 - Vlastní dům Josefa Místeckého, Poličná 150

1947 - Památník obětem druhé světové války na Helštýně, spolu s Jaroslavem Hlaváčem 

Literatura:

Umění a řemesla, Olga Herbenová, 1977,

Nová encyklopedie českého výtvarného umění, Academia, Akademie věd České republiky, 2006  

Slavné vily Zlínského kraje, Vladimír Šlapeta a kolektiv, FOIBOS, Praha 2008.

Moderní škola napříč třemi staletími: kolektiv autorů K. Valoušková, I. Ostřanská, P. Knápková, Muzeum regionu Valašsko, 2014

Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách, Pavel Vlček a kolektiv, Academia 2023

Josip Plečnik. Středoeúropský architekt, Damjan Prelovšek, Vladimír Šlapeta 2025

https://www.archiweb.cz/josef-mistecky

Architekt, inženýr a malíř

Hilar PACANOVSKÝ  patřil k osobitým představitelům meziválečné moderní architektury. Ve své tvorbě dokázal propojit výtvarný cit s technickým myšlením a zájmem o nové stavební technologie. Tento přístup se výrazně projevil jak v jeho architektonických realizacích, tak v teoretické práci.

Pacanovský (též Pacanowski, Pacanowsky; Jerchiel Hilar či Hilary Pacanovsky) se narodil 30. června 1896 v polské Lodži v židovské rodině. Architekturu studoval v Praze, malířství v Berlíně a ve Vídni. Od roku 1923 pracoval jako architekt, ve 30. letech především v Praze, kde se pohyboval v okruhu architektonické revue Stavba.

Pacanovského stavby vynikají velkorysým prostorovým řešením, citem pro proporce a měřítko a pečlivým zpracováním detailů. Charakteristické je také členění čtyřdílných oken, v němž dvě svisle části doplňují dvě vodorovné přibližně stejného formátu, například v Salmovské ulici v Praze.

Pozoruhodný je také počet realizací nárožních domů. Tyto stavby ukazují, jak dobře dokázal Pacanovsky pracovat s velkými stavebními objemy. Jde o domy, které výrazně ovlivnily podobu ulic a křižovatek (U Smaltovny, Belgická / Bruselská, Šeříková, Sokolovská, Salmovská). Kromě svébytných nárožní jsou Pacanovského realizace také na exponovaných místech Prahy, například v Bartolomějské ulici, na Pod Slovany nebo v ulici Milady Horákové.

Ve 30. letech vedl Pacanovský společnou architektonickou kancelář s Rudolfem Hrabou. Společně navrhli řadu funkcionalistických nájemních domů napříč Prahou. Hilar Pacanovský bydlel v Londýnské ulici na Vinohradech. Spolu s Rudolfem Hrabou pak navrhl nájemní dům  ve stejné ulici.

Zajímavá je také koncentrace čtyř jeho realizací z let 1936–1937 v Karlíně, v bezprostředním okolí stanice metra Křižíkova. Tři domy stojí v Thámově ulici, z toho dva vedle sebe a třetí naproti nim, další se nachází na nároží Thámovy a Sokolovské.

Otázkou autorství některých Pacanovského staveb se zabýval historik architektury Jan E. Svoboda, který upozornil na dobovou praxi, kdy projektovou dokumentaci podepisoval stavitel, přestože autorem architektonického návrhu byl někdo jiný. Podpis stavitele na plánu tedy nemusí znamenat, že byl také autorem architektonického návrhu.

Mimo Prahu navrhl Pacanovský vilu pro Aloise Strnada, továrníka a majitele firmy RESPO, v Kutné Hoře nedaleko chrámu sv. Barbory. Významnou mimopražskou stavbou je výpravní budova železniční stanice ve Valašském Meziříčí (1937–1939), navržená společně s Rudolfem Hrabou, která představuje pozoruhodný příklad funkcionalistické dopravní architektury.

Vedle architektonické praxe se věnoval malířství a teorii stavebnictví. Zabýval se zejména montovanými železobetonovými konstrukcemi a prefabrikací, v nichž spatřoval možnost hospodárnější výstavby. Své poznatky publikoval v knihách Montážní domy z železového betonu (1939), Rodinný dům jako montovaná stavba (1946) a Nájemní dům jako montovaná stavba (1947).

Za druhé světové války se podílel na činnosti pražského Židovského muzea. V roce 1944 navrhoval architektonické úpravy a instalace tehdejšího Ghettomusea, připravoval úkryt pro nejcennější muzejní exponáty v dnešní Jáchymově ulici a podílel se na ochraně Klausovy synagogy před rabováním.

Za války byl vězněn v koncentračním táboře Bergen-Belsen. Po válce se vrátil do Prahy a roku 1949 byl jmenován profesorem na polytechnice v rodné Lodži. Později odešel do Izraele a v roce 1961 se vrátil do Evropy. Usadil se v Rakousku, kde roku 1967 ve Vídni zemřel.

výběr z realizací:

nájemní domy Praha :

Verdunská 801/17, Praha 6 (1931 - 1932)

U Smaltovny 259/15, Praha 7 (1934 - 1935)

(spolupráce H. Pacanovský - R. Hraba)

Londýnská 375/61, Praha 2 (1935)

(spolupráce H. Pacanovský - R. Hraba)

Fr. Křížka 434/12, Praha 7, (1935)

Bartolomějská 304/1, Praha 1, (1936)

Belgická 519/21/Bruselská 519/18, Praha 2 (1936), pozn. signoval J. Michálek

Šeříková 566/10, Praha 1 (1936)

(spolupráce  H. Pacanovský- R. Hraba)

Pod Slovany 1913/13, Praha 2 (1937)

Na Zbořenci 274/8, Praha 2 (1936 - 1937)

(spolupráce H. Pacanovský - R. Hraba)

Thámova 191/21, Praha 8,(1936 - 1937)

Záhřebská 246/39, Praha 2, (1938 - 1939)

Bartolomějská 305/, Praha 1 (1937 - 1938) pozn. signoval V. Kopecký

Na Dionýsce 1757/12, Praha 6 (1937 - 1938)

Salmovská 1539/10, Praha 2 (1937 - 1938)

Ke Klimentce 2446/4, 2436/8, 2437 /10 (1939) pozn. signoval J. Michálek

Jana Masaryka 312/46, pozn. dříve ul. Poznańská, Praha 2, (1939 - 1940)

Milady Horákové 107/115, pozn .dříve ul. Letenská Praha 7 (1939 - 1940)

V Olšinách 1069/10, Praha 15 (1939 - 1940)

Sedlčanská 1102/8, Praha 4 (1941).

28.Pluku 1031/56, 1033/58 (1947 - 1950).

Železniční stanice ve Valašském Meziříčí, Valašské Meziříčí (1937 - 1939)

(spolupráce H. Pacanovský - R. Hraba)

architektonické úpravy a instalace v prvním poschodí pražského Ghettomusea (1944)

příprava krytu pro nejvzácnější exponáty muzea, ve sklepě v Regnartově ulici (dnes Jáchymova ul.) (1944)

ochrana Klausovy synagogy před opakovaným rabováním (1944)

knihy:

Montážní domy z železového betonu (1939)

Rodinný dům jako montovaná stavba (1946)

Nájemní dům jako montovaná stavba (1947)

R u d o l f  H R A B A  byl funkcionalistický architekt, autor řady obytných domů převážně v Praze. Intenzivně se věnoval také urbanismu, vypracoval projekty přestaveb některých částí Prahy a podílel se na upravovacím plánu Kutné Hory. Spolu se svým bratrem Josefem se zúčastnil soutěže na stavbu kutnohorského Tylova divadla, jejich projekt byl vybrán a následně realizován.

výběr z realizací:

Městské Tylovo divadlo Kutná Hora (1931 - 1 933)

(spolupráce Rudolf Hraba - Josef Hraba)

nájemní domy Praha :

U Smaltovny 259/15, Praha 7 (1934 - 1935)

Londýnská 375/61, Praha 2 (1935)

(spolupráce R.Hraba - H.Pacanovský)

Šeříkova 566/10, Praha 1 (1936)

(spolupráce R. Hraba-H.Pacanovský)

Na Zbořenci 274/8, Praha 2 (1936 - 1937)

Železniční stanice Valašské Meziříčí, Valašské Meziříčí (1937 - 1939)

(spolupráce  H.Pacanovský - R. Hraba)

Literatura :

prof. PhDr. Rostislav Švácha: Od moderny k funkcionalismu

Ing. Jan E. Svoboda, PhDr. Jindřich Noll: Staletá Praha ročník XXXVI/2020

prof. Ing. arch. Vladimír Šlapeta: Londýnská ulice příběhy domů a lidí

prof. PhDr. Pavel Vlček a kolektiv: Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách

Architektura ročník II (1940), Architektura ročník III (1941)